Konceptík...

Situace ve světě

- První polovina 19. století byla ve znamení mocenských válek nad Evropou a tak i vlastně nad celým světem. Všichni víme o Napoleonovi, jehož sebevědomé tažení ukončil až po patnácti letech vévoda z Wellingtonu u Waterloo. Určitě také víme o Vídeňském kongresu, kde byla celá Evropa zrestaurována a teoreticky vrácena do původního stavu. Byla navrácena území, došlo k politickým usmířením a znovunastolen byl zpátečnický feudální systém.
- Svět snažil dát zase dohromady i prakticky. Kecy zemi nespraví. Bylo zapotřebí zase usměrnit průmysl, zrehabilitovat zdevastované zemědělství a zahnat hladomor, který propukal po celé Evropě. S ním se samozřejmě táhla i černá morová ruka. Velká města při epidemiích ztrácela až 10% svého obyvatelstva. Tato noční můra strašila Evropu až do poloviny století.
- Každá válka s sebou přinesla jistý pokrok, což vlastně vždy bylo a je jedinou zásluhou válek. O napoleonských válkách to platilo dvojnásob. Po jejich konci se všechny státy chtěly ujistit, že už se nikdy nestane, aby si to jejich sokové jen tak nazdařbůh mohli táhnout jejich zemí a tak se začalo vyvíjet, vynalézat a samozřejmě zbrojit. A pokrok šel rychle a byl ve znamení páry. Všechna města se začala plnit velkými továrnami. Města jako Paříž, Londýn byla změněna k nepoznání. Dominantami nadále nebyly vysoké věže katedrál, ale statné komíny a obrovské těžební věže.
- Vznikaly nové firmy a společnosti průmyslníků sponzorované vládami. Tyto pak začaly ovládat trh. A tak se stalo, co se stalo. Průmyslníci a všichni, co měli kapitál na to, aby se mohli podílet na pokroku, samozřejmě bohatli. A ti ostatní? Dělníci měli na výběr. Buď budou pracovat za nízký peníz, nebo budou nahrazeni stroji. Proto také propukly v průmyslových městech nejedny nepokoje a protesty, které se však vždycky podařilo zažehnat. Zatím...
- Probíhá konečné osídlování posledních neprobádaných území na Americkém kontinentu. Zatímco sever Ameriky je již svobodný a plně v rukou Americké Konfederace Států, o jižní kontinent stále bojují evropská království.
- Americká Konfederace států hraje na podobnou notu jako Evropa. Města jako Nový York, Chicago a Detroit jsou plně průmyslová a vzhledem k tomu, že tato města nikdy neměla historickou základnu, pro cizince jsou od pohledu jedním velkým strojem. Evropští průmyslníci se snaží prosadit na americkém trhu a zase naopak. Díky těmto obchodům se také vylepšuje politická situace mezi těmito dříve znesvářenými kontinenty.
- Jižní Amerika je země zaslíbená pro všechny, kteří chtějí utéci od "revoluce". Sice vznikají nové a nové základny evropských států, které chtějí ždímat z každé příležitosti, ale díky sporům, které mezi sebou státy mají, díky pirátům a samotné nepoddajné zemi, jde zde pokrok velice pomalu. Investice do této země jsou riskantní a také drahé. Všichni umělci mají jeden sen a to právě žít zde na jihu, kde člověk není úplným pánem a nezatáhl. Je to země romantických představ, plná divokosti, dobrodružství.
- Afrika již nadále není jen rodištěm otroků. Otrokářství je ve většině západních zemí úplně zakázáno a vymíceno. Sever Afriky ovládán Turky se také stává průmyslovým. Čím více však jdeme na jih, tím divočejší Afrika je. Neúrodná půda, neprobádané kraje a nebezpečí. Koho by to tam táhlo. Jen znuděné továrníky, které láká představa si zastřelit lva. Tato divokost končí na jižním cípu Afriky, kde Angličané vystavěli Kapské město a to pro naleziště diamantů a dalších vzácných kamenů kovů. Vesměs je Afriky jen jakýmsi zdrojem všemožných doplňků pro boháče, od černých krásek, před slonovinu, ebonitové dřevo, až po safíry.
- Austrálie je stále jen ostrovským vězením pro nepohodlné anglické obyvatelstvo. Nemnoho nerostných bohatství dělá z Austrálii zemi nezajímavou pro investory. Na severu se však usídlují první pasáci a honáci dobytka.
- V Asii je situace těžká. Rus se snaží držet krok se západem, ale moc se jí to nedaří. Čína plně nepodlehla revoluci jen díky dobře ukotvené duchovnosti obyvatel. Přesto tato země prosperuje a je pro západní snílky zemí příkladovou. Arabské země jsou z většiny zaostalé. Přichází však první zprávy o nalezištích ropy z těchto míst. Přioceánské malé státy jsou z velké části koloniemi Francouzů, Nizozemců a Angličanů. Ti se snaží zemím ukázat demokracii a sílu křesťanské víry. Z těchto zemí se dováží do Evropy velice vzácné a drahé zboží, po kterém rozmazlený trh prahne...

Pikantérie

- Vycházíme z principu, že svět stvořil Bůh a Satan je jeho pravým opakem. Aspoň dle dogmatické teorie křesťanské církve. Existují i jiná náboženství, ale ve své podstatě je to jen jiný pohled na Boha x Satana. A tak tomu skutečně je. Bůh existuje, i když o tom lidstvo neví, jen v jeho existenci věří.
- Katolická církev si udržuje svůj monopol, vzrůstá však i počet protestantů, hlavně v Americe.
- Do konfliktu se dostává věda s náboženstvím a to právě kvůli popírání božské existence. Přichází Darwin se svou teorií o vzniku všeho živého apod.
- Ve světě existuje a je praktikována magie. Více v rasách...

Rasy

- Lidská rasa ovládá svět.
- Existují všechny magické a kouzelné bytosti, které si jen představíš. Skřítci, víly, bludičky, duchové, nemrtví, upíři, vlkodlaci dokonce i draci. Je jich však opravdu málo. Jejich populace v miliardovém světě se počítají na tisíce. Jsou ohroženým druhem. Vždycky na hladinu vypluje nějaká fáma, že tu a tam straší to a to. Někdy to pravda je, někdy ne. Vždycky však zasáhne církev a pokouší se onu magickou bytost zneškodnit.
- Konkrétně vlkodlaci utíkají z měst a snaží se nalézt místo, kde by mohli divoce žít. Hluk a smog velkoměst jim rozhodně neprospívá. Usídlují se na samotách. Vyšší koncentrace vlkodlaků je v Jižní Americe, kde jsou i celé smečky.
- Konkrétně upíři se snaží prosperovat z revoluce. Jsou moudrými, starými a jejich touha po moci, bohatství a touha po tom ovládat je pořád stejně silná. Žijí ve městech, kde potrava je na každém kroku. O mrtvého dělníka se nikdo nestará, krom jeho rodiny.
- Existují také lidé s nadpřirozenými schopnostmi. Jsou to mágové, kteří prostě praktikují magii. Dokáží vytvářet iluze, provádět praktickou magii, od bíle po černou. Kletby, smrtelné formule, transmutace, transformace, telepatie, telekineze, pyrokineze, to vše takový mág může umět. Tito mágové, kteří svou energii berou z přírody, ze snů, jsou největšími nepřáteli církve. Církev proti nim tvrdě zasahuje, dokonce existuje i speciální Liga, sbor lovců, kteří mágy loví, aby náhodou nedošlo k narušení nauky, že existuje něco mezi bohem a prostým člověkem. Mágů je tedy opravdu málo a většinou o sobě ví. Neshlukují se však do žádných společenství, jsou to většinou samotáři, kteří chtějí jen přežít. Mágem se člověk narodí, je to otázka genu. To také zjednodušuje práci církvi, která ví, kde hledat.
- Obecně jsou tito "nelidé" velice vzácní, jak jsme si již řekli. A díky tomu se i mezi sebou snaží spolupracovat. Existuje jakési vznešené pravidlo, že nečlověk by měl nečlověkovi vždy podat pomocnou ruku, když je to zapotřebí. Neexistují žádné otevřené války mezi upíry X vlkodlaky, nebo jinými rasami. Nemusí se mít rádi, ale boje dávno utichly...

Společnost

- Vyšší třída: Politici, vysoce postavení představitelé armády, církevní hodnostáři, podnikatelé, továrníci, průmyslníci, investoři, bankéři. Tato třída si žije v nesmírné luxusu. Obrovské vily kolem městského centra, zasazeny do velkých parků, letní sídla na samotách, které se podobají zámkům. Slonovina, mramor, ebonitové dřevo, diamanty, zlato, kašmír a hedvábí. Vína z nejlepších vinic, staletá whisky, ovoce a zelenina přímo z plantáží, nejjemnější maso. Pánské kluby jsou plno urozených gentlemanů, kteří horlivě debatují o politické, náboženské a finanční situaci. Dámy chodí do bridžových klubů, nakupují, scházejí se se svými blízkými a snaží se pomocí služebných udržovat domácnost příjemnou pro své protějšky a potomky. Ženy se nezapojují do věcí politických a do "vážnějších" debat vůbec. Ani nemohou. Sňatky v této vrstvě jsou většinou domlouvány předem.
- Střední třída: Obchodníci, velkostatkáři, měšťané. Jejich život na hranici je prostý. Nežijí si v takovém přepychu, avšak mají vše, co potřebují a mnohdy i více. Žijí si spokojeně, většinou kolem náměstí...
- Nižší třída: Sluhové, dělníci, prostý vesnický lid. Žijí ze dne na den. Občas nemají ani to málo, co stačí k přežití. Jednopokojové byty, kde se jich tísní i osm. Dělnické domy jsou často v dělnických ghettech na periferiích města, kde také strojí továrny. Prach, staré peřiny, polorozpadlý nábytek a pár drobných v kapse. Voda, levný chlast, zelí, zelí, brambor a jednou za měsíc kousek tučného masa. Muži dřou od rána do večera. Většinou to však nestačí a musí pracovat i mladí chlapci. Pro dívky a ženy je jen málo práce, avšak když je, musí se do ní, aby bylo co úst. Kdo chce přežít, musí pracovat celý týden. Zde si muž bere tu, kterou zbouchne jako první...