Úvod k postavám...

Ladné zlatisté vlny lemujú jej tvár a spadajú jej až do pol pása. Pleť má jemný marhuľový nádych. Je štíhla a korzet jej pás ešte zvýrazňuje. Mnohý čo poznali jej rodinu sa pýtali po kom to dievča zdedilo toľkú krásu. Rysy tváre má nežné, skoro ako bábika. Pery sú plné, menšie a zvýrazňovala ich, tak ako aj líca, jemne červenou farbou. V modrých očiach mala stále neprítomný a zasnený výraz. Rada lietala v oblakoch, čo jej rodičia nie príliž akceptovali.

V tom vysokém mladíkovi něco je. Víte, na první pohled je to jen obyčejný synek z dělnické třídy, o kterého zakopnete na každém rohu periferie, jak se protlouká svým životem. Starší tmavé šaty, zřejmě po otci. Ošoupané boty, možná trochu malé. Klobouk, který málokdy nosí na hlavě. Černé vlnité vlasy, zřejmě jižanská krev. Ale přesto...přesto tam něco je jiného, něco, něco...těžko popsatelného. Možná to je tím, že na jeho plných rtech málokdy hraje úsměv. A když už se tak stane, připadá Vám přitom tak nepřirozeně. Nechci říci, že by mu úsměv neslušel, to ne, ale jakoby mu ani nebylo souzeno se na svět usmívat. Možná je to také tím jeho pronikavým pohledem. Když se na Vás zadívá svýma azurovýma očima, jako by Vám viděl až do samotné hlavy, do samotného srdce. Já nevím, říkám, že je to těžko popsatelné. Ale mám z něj prostě prazvláštní pocit. Něco v něm rozhodně je zvláštního...